O tom, jak lovil zajíce aneb coursing po česku
Jednoho krásného jarního dne jsme se vydali na výlet do Brna. Byl to výlet s jasným cílem, s cílem vypustit Doblinku na coursingovou trať. S Petrem jsme oba doufali, že ho plápolající střapeček chytne a že poběží jako o život. Vždyť je to lovec duší i tělem. Kolikrát jsem ho v lese naháněla a vyhlížela, když mi zdrhnul za králíkem, srnkou či cyklistou. Naneštěstí se podobné úlety obešli bez konečného zákusu, uf .
V Brně se sešlo pár parsonků, všichni byli žíví, natěšení na běhy, štěkající a agitující pouze jedno heslo : tak už nás vypusťte. Až na jednoho. Ten líně ležel u mých nohou, chcíplej , bez zájmu, bez nadšení. " A to je ten tvůj prtík takhle hodnej vždycky? Nebo spíš takovej klidnej ? " V duchu sem si říkala, proč zrovna já musím mít takovýho pakopsa . Trhala sem vodítkem a snažila se ho vyprovokovat k akci. Bez úspěchu. Vytáhla jsem tedy eso z rukávu : hnusný chcíplý scvrklý plíce ( smrad neskutečnej, tvar nepopsatelnej, barva nelahodící ) Doblinek zpozorněl,ale jakmile pochopil, že by pro tuhle hnusnou dobrotu musel trošku hejbnout psí kostřičkou, lehl opět na zem ,opaloval se a pohodově odfukoval.
Zatímco ostatní trhali vodítka a snažili se vyprostit z uvázání, Doboun chrupkal. No bodeť taky ne. Mě to potom došlo a kdybych měla v břiše to co on, asi bych taky neskákala radostí. Den před tím jsme totiž byli na garden party a místní chlapci mu házeli nějaký kořeněný kůžičky z kýty. Takže byl přežranej a neměl potřebu běhat a to ani za jídlem. Poučení pro příště - psy na garden party nebrat !!!!
Byli jsme na řadě, motorka natahovala střapeček, Petr se snažil plící Doblina přimět alespoň ke hře, já si opět v duchu představovala tu ostudu, až si Doblin na coursingové dráze lehne a usne. Aaaaauuuu.
No nicméně, Dobby vyběhl, běžel ne sice jako o život ale běžel a kdyby si to v cíli nezkazil ochcáním keříčku, byl by to i hezkej běh. Tedy na pakopsa. Pak se zvedla skupinka prtíku a šlo se na procházku. Doblin pro jistotu dostal na hubu košíček a byl vypuštěn do volného prostoru. Válel se po zemi, očárával trávu, očuchával fenečky. Když se došlo k řece dokonce omočil nožičky a chvilku brouzdal vodou. Za potůčkem bylo pole a tam předvedl z mrtvých vstání, začal běhat ty svoje šílený kolečka, jako že má radost ze života, následně ale opět upadl do vigilního komatu a choval se stejně. Po chvilce ale z keříků na kraji pole vyběhl pokusný králík a celá smečka prtíku se pusitla za ním. Dobby byl v ten okamžik zády,takže jeho start byl poslední, ale za to opravdový. I s náhubkem běžel jako o život. Ani jeden z majitelů neměl šanci na odvolání, psi letěli jak šílení. Na konci pole byl plot, který vyznačoval hranice pozemku letiště. Tam se Doblin a Kačka otočili a vraceli zpět, dva zbylí uháněli ještě kousek za plotem. Králík přežil, ani jeden pes nepadl za vlast, my jsme se otočili a vraceli zpátky na coursingové trénování.
Druhý běh vypadal následovně :
- " hele Dobby střapeček, podívej " - Dobby se chystá na zákus
- "pusťte naviják " - Dobby startuje, utíka asi třicet metrů, nestíhá, otáčí se a míři zpět k nám, cestou kouká, co by očůral .
- " Dobby go " - Petr vybíhá za ním a šmrdlá mu střapcem před frňákem, Dobby se chytá
- "pusťte naviják " :- Doblin našvaně startuje, vypadá to že to vyjde, po pár metrech střapec opět utíká, Doblin to vzdává, zastavuje, Petr ho dobíhá
- dvakrát či třikrát se opakuje bod 3. a 4.
- do cíle dobíhá s rychlostí, zakousne se, párkrát trhne hlavou a odchází, jistě si myslí, že vyhrál
- dobíhá Petr
Myslím si, že nám náš milovanej pejsek opět vysvětlil, jak by si coursing představoval on a že ty naše představy jsou daleko od těch jeho. cha cha
A co na to pakopes? Hlavně v klidu a v pohodě !!!